Zlatý řez, pravidlo třetin a jeho využití v kompozici obrazu/fotografie

Určitě se vám už někdy stalo, že jste něco nakreslili nebo vyfotili, ta věc sama o sobě vypadala fajn, ale obrázek či fotka jako celek působily tak nějak divně. A když jste obrázek nebo fotku ořízli, najednou to bylo „ono“, najednou to začalo fungovat. Proč?

Pravděpodobně to bylo proto, že neoříznutý obrázek byl nevyvážený. Zobrazovaný předmět nebo jeho nejdůležitější část (oči, horizont moře, obrovská vlna, zajímavý květ či kámen…) byla mimo takzvaný zlatý řez.

O co jde?

Už staří Řekové zjistili, že základem vizuální harmonie věcí (soch, obrazů apod.) je to, aby poměr kratší části celku k delší byl stejný jako poměr delší části k celku. Podíváme-li se na věc matematicky, je tento poměr roven 1,618, což jsou při určitém hrubém zjednodušení přibližně 2/3.

Co to znamená v malířské či fotografické praxi?

V zásadě to znamená to, že ohnisko zájmu (tj. nejdůležitější objekt – u úvodního obrázku tohoto příspěvku je to místo, odkud vychází světlo) by u obrazu či fotografie mělo obrázek rozdělovat v poměru třetina ku dvěma třetinám, tj. mělo by ležet na některém ze čtyř průsečíků linek rozdělujících obraz ve svislém a vodorovném směru na třetiny.

Jsou-li hlavní body zájmu dva, je nejlepší umístit je na úhlopříčku. Přitom se nejedná o mechanické umístění prvku do nějakých „souřadnic“ v obdélníku, ale je třeba vzít v úvahu vizuální těžiště objektu (obdoba hmotného těžiště) a to umístit do blízkosti zlatého řezu – s dostatečnou přesností tedy do průsečíku třetin.

Pokud vás problematika zlatého řezu resp. pravidla třetin v kompozici zajímá, doporučuji vaší pozornosti třeba tento článek:

http://www.zroutik.cz/download/1_semestr/ak1_fraktaly_zlaty_rez.pdf