Perspektiva a jak na ni

Začínající malíře hodně často děsí i pouhá zmínka o perspektivě. Není ale proč. Není to nic složitého. Ukážeme si, jak na ni.

Co to vlastně perspektiva je? Perspektiva je způsob znázornění prostorové hloubky v ploše obrazu, tzn. způsob, jak převést 3D realitu na 2D obraz.

Jde vlastně o to, jak dostat do obrazu hloubku prostoru. K tomu v zásadě můžeme využít dva druhy prostředků: jednak linie a jednak barvy. (Proto někdy hovoříme o perspektivě lineární a perspektivě barevné (též vzdušné).)

Lineární perspektiva

Jak jistě víte, že předměty blíže se jeví býti většími a předměty dále menšími. Což způsobuje zdání, že se rovnoběžné linie sbíhají. Bod ve kterém se tyto linie setkávají nazýváme úběžník (anglicky vanishing point). Úběžník může být jeden, ale můžou být klidně dva i tři – viz obrázky níže. Dalším určujícím faktorem je umístění horizontu. Je to nejvzdálenější okraj scény, který určuje co je pod a co nad, jak je co krátké nebo dlouhé, či kam to směřuje.

Barevná neboli vzdušná perspektiva

Vzdušná perspektiva je jedním z klíčových prvků, zásadním způsobem ovlivňujících vnímání prostoru v krajině. Díky tomuto jevu vypadají jednotlivé objekty různě vzdálené. Tento vjem způsobuje rozdílné množství atmosféry, které se mezi námi a pozorovanými objekty vyskytuje. Čím větší vzdálenost, tím větší množství atmosféry objekt překrývá. Podle toho pak objekt víceméně přejímá i její charakter, tedy barvu, odstín, lehkost. Proto se objekty více v dáli jeví světlejší, méně kontrastní, barevně podobnější aktuální obloze.