Problémy s mícháním barev: zelená

Jak už jsem předesílala, dnes bych se ráda pověnovala míchání přírodních odstínů zelené barvy.

Na kurzech často vídám, že lidé sice cítí, že ty jedovaté odstíny zelené, které mají ve své sadě barev,  nejsou to pravé ořechové, ale vlastně si moc neví rady, co s nimi. Když chtějí docílit nějaké příjemnější barvy, hodně často se snaží zelenou z tuby smíchat buď s bílou, jenže to jim vznikne jedovatá pastelová zelená, nebo se žlutou, ale to jim zase vznikne jásavá hrášková. Když ji chtějí ztmavit, mají tendenci smíchat ji s černou, načež dostanou takovou divnou špínu. Co tedy s tím?

Podívejte se na následující vzorníček, ten myslím mluví za vše:

Z vzorníčku vyplývá, že ať už mám výchozí zelenou jakoukoli, pokud chci docílit nějakých zajímavých přírodních tónů, potřebuji zelenou míchat s nějakou barvou, která obsahuje alespoň trochu červené. Čím je použitá barva červenější, tím je vzniklá směs lomenější (a vlastně špinavější, víc do šedočerna). Smícháním zelené s oranžovou vznikají nádherné teplé přírodní tóny. Pokud zelenou smícháme s karmínovou červenou, vznikají tóny sice také přírodní, ale studenější. Použijeme-li modrou, budou výsledné odstíny už opravdu hodně studené. (Ideální je nepoužít čistou modrou, ale spíš nějakou lomenější, třeba pařížskou, jako jsem to udělala ve vzorníčku já. S čistou modrou vám vznikne taková tyrkysová, která už opět moc přírodně působit nebude.)

Každopádně jakákoli směs je (téměř) vždycky lepší než jedovatá zelená rovnou z tuby. Vyzkoušejte sami nebo doražte na kurz. Doporučuji třeba kurz Krajina olejem.

Mějte krásný den a malujte s úsměvem 🙂

Hanka