Simultánní kontrast v malbě

29.10. 2019Hana Danková5981x

Také jste už někdy „dojeli“ na to, že jste malovali na čisté bílé plátno a když jste domalovali pozadí, barvy najednou začaly působit úplně jinak a obraz jste museli od základu předělávat? Proč se to stává? Na vině je simultánní kontrast.

Simultánní kontrast je pojem označující způsob, jímž se navzájem vizuálně ovlivňují sousední barvy. Žádná barva na obraze totiž nikdy není samotná, vždycky sousedí s nějakou druhou. A téhle druhé barvě vizuálně dodává nepatrný nádech do své vlastní komplementární barvy (nejen co do odstínu, ale i co do sytosti a tonality); a na oplátku je zase ona sama ovlivňována svou sousedkou. Když tedy například umístíme vedle sebe červenou a žlutou, bude žlutá působit trošičku do zelena a naopak červená bude vypadat trošku do modra.

Simultánní kontrast je zvláště silný, když vedle sebe umístíme komplementární barvy, protože ty vlastně jedna druhou navzájem posilují a rozjasňují: zelená vypadá jasněji vedle červené a červená vedle zelené, modrá vedle oranžové…

Základní pravidla simultánního kontrastu jsou tedy tato:

Sytá barva bude vypadat ještě sytější, umístíme-li ji vedle méně syté barvy, a naopak.
Barva ovlivní odstín sousední barvy tak, že ji posune směrem ke své vlastní komplementární barvě.
Barva bude vypadat intenzivnější a světlejší na černém pozadí.
Barva bude vypadat méně intenzivní a tmavší na bílém pozadí (to je mj. důvod, proč je při malbě dobré rychle zabarvit celou plochu obrazu – aby nás bílé pozadí nemátlo a nezkreslovalo barvy).

Jak využívat simultánní kontrast v malbě

Jak už jsem řekla – umístěním barvy vedle její komplementární barvy posílíme efekt simultánního kontrastu.
Chceme-li, aby nějaká plocha působila světleji, umístíme vedle ní tmavou barvu.
Chceme-li, aby teplá barva vypadala ještě tepleji, umístíme vedle ní barvu studenější.
Chceme-li, aby nějaká barva vypadala sytěji, umístíme vedle ní barvu méně sytou.
Impresionisté využívali myšlenku simultánního kontrastu ve svých stínech, které malovali tak, že míchali barvu komplementární k barvě světla s barvou plochy, na níž byl stín vržen. V případě žlutého světla tedy přimíchávali do stínů fialovou a v případě oranžového světla modrou.
Cheme-li, aby nějaká barva působila výrazněji, položíme ji na černé pozadí, a naopak, chceme-li méně výraznou barvu, použijeme pozadí bílé.

Simultánní kontrast je něco, co může výrazně odlišit malbu podle skutečnosti od malby podle fotografie. Lidské oko vnímá realitu úplně jinak než čočka fotoaparátu. Nejenom že lépe vidí jemné nuance barev, ale hlavně dokáže zachytit živý dojem, kterým jednotlivé barevné plochy působí. To fotoaparát neumí. Proto se snažte malovat spíše podle skutečnosti než podle fotek.

Se simultánním kontrastem si můžeme spoplečně pohrát například na zbrusu novém kurzu Květiny ve stylu Gail Johnson, který chystám na 8.2.

Gail je americká malířka, která se specializuje na malbu květů a při práci hojně využívá kontrastu teplých a studených barev a zároveň i kontrastu sytostního a tonálního, díky čemuž dociluje toho, že její obrázky nepůsobí lacině, i když jsou hodně výrazné. Gail maluje akrylem, my si usnadníme práci olejovými barvami.

Namalujeme si buď přímo některý z Gailiných obrázků, nebo něco v jejím stylu podle reálné fotografie, jako jsem to udělala já: