Po dlouhé, předlouhé době zase mám časoprostor napsat nějaký článek na blog :-).
Během let, co maluju, se pořád snažím nějakým způsobem pojmenovat důvody, proč jsou pro nás některé obrazy „okulibé“, jiné nás zneklidňují a další našim očím tak nějak „neladí“.
Uvědomila jsem si, že důvodem mohou částečně být kontrasty v obrazu, které jsou pro nás příjemné, dráždivé nebo až nepříjemné. A jaké že kontrasty to mohou být?
Světlostní kontrast vzniká tam, kde se setkávají dvě nestejně světlé barvy. Mohou to být barvy nepestré (např. u černobílé kresby). Světlá se vedle tmavé zdá světlejší, tmavá je světlou ještě více ztmavována.
Komplementární kontrast vytvářejí dvě doplňkové barvy, které se navzájem zesilují a podporují své barevné tóny. Nejsnáze si komplementární kontrast představíte mezi těmito barvami:
Doplňkové neboli komplementární barvy jsou ty, které leží na barevném kruhu proti sobě:
Teplotní kontrast vzniká při setkání teplé a studené barvy. Ze všech typů barevných kontrastů je pocitově vnímán jako nejvýraznější, neboť sousedství studené barvy způsobuje, že teplá se zdá ještě teplejší a naopak, teplá barva dojmově zchlazuje studenou. Tento typ kontrastu bývá často spojen s komplementárním kontrastem.
Tento kontrast je založen na poměru velikosti barevných ploch potřebném k dosažení okulibé harmonie. Čím je barva sytější a světlejší, tím menší plochu vyžaduje.
Kontrast sytostí je založen na barvách jednoho tónu, ale různých sytostí. Více vyniknou čistší tóny.
Více o barvách si můžeme povědět na některém z mých kurzů.
Mějte krásný den 🙂