Harmonie barev v obraze

Dnes jsem dočetla zajímavou knihu – Colors od Betty Edwards, autorky metodiky kreslení pravou mozkovou hemisférou. Píše v ní mimo jiné o tom, na základě čeho vnímáme barvy v obraze jako harmonické či nikoli. Určitě znáte takové ty optické klamy, že půl minuty zíráte na zelený čtvereček, pak se podíváte na bílé místo vedle a vidíte čtvereček červený. Ukazuje se, že náš mozek podvědomě „touží“ po doplňkových barvách. Co to znamená pro obraz?

V praxi to podle paní Edwards znamená to, že každá barva, která se v obraze vyskytuje ve větší ploše, by v obraze zároveň měla mít svou barvu doplňkovou, a to nejenom co do odstínu barvy (tj. červená zelenou, žlutá fialovou, modrá oranžovou atd.), ale také co do sytosti (sytá pastelovou a naopak) a jasu (jasná tlumenou a naopak).

Máme-li tedy v obraze velkou plochu například syté jasné červené, měla by tam být zároveň sytá zelená (doplňkový odstín stejné sytosti a jasu), dále pastelová červená (doplněk co do sytosti barvy) a sytá lomená červená (vzniklá smícháním červené s doplňkovou zelenou – doplněk co do zářivosti barvy).

Jak to vypadá v obrazu?

Podívejte se na mé květy amarylis. První obrázek působí poněkud tvrdě.

A takhle vypadá, když jsem do něj přidala odstíny zelené, pastelovou narůžovělou červenou a do některých zastíněných míst lomenou (tj. „špinavou“) červenou. Vidíte, že obrázek působí příjemněji, harmoničtěji :-).