Krátký příběh k zamyšlení: Dva vlci

Starý Indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu, že tenhle boj se dá přirovnat k bitvě mezi dvěma vlky.
Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a pocit převahy (ego).
Ten druhý je hodný. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.
Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvilce se zeptal: „A který z nich vyhraje?”

Starý Indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš.”

————

Možná tenhle příběh znáte. Já jsem ho slyšela už dávno, ale když jsem si ho dnes přečetla na Facebooku, uvědomila jsem si, jak je pro mě v těchhle dnech aktuální.

V poslední době se cítím dost mizerně. Vězím v roli oběti, doslova se v ní rochním a mám tendenci vinit za všechny své nepříjemné pocity své okolí. Za všechno, co se mi v posledních dnech nedaří, může rozhodně někdo jiný, samozřejmě, že ne já! Já jsem přece ta ubohá chudinka, která všechno odnese, proti které se všichni spikli…

Tenhle příběh mi znovu připomněl, že to je celé jen o mně a o tom, čemu se sama rozhodnu věnovat pozornost a jak se sama rozhodnu cítit.

A jak to máte vy? Kterého vlka krmíte?