Slečna čekala na nástup do letadla na jednom velkém letišti. Protože bylo ještě třeba čekat déle, rozhodla se, že si koupí nějakou knihu. Zároveň si koupila i balíček sušenek. Pohodlně se usadila a začala číst, rozhodnutá zkrátit čas a trochu si přitom odpočinout. Na vedlejším sedadle vedle balíčku se sušenkami si jeden muž otevřel časopis a začal ho číst. Když si ona vzala první sušenku, muž si také vzal jednu. Cítila se pobouřená tímto chováním, ale neřekla nic, myslíc si: „To je ale drzoun!“
Pokaždé, když si ona vzala sušenku, muž udělal totéž.
Štvalo ji to čím dál víc, ale nechtěla vyvolat scénu. Když už zůstávala poslední sušenka, pomyslela si: “A co udělá ten moula teď?” Muž vzal poslední sušenku, rozlomil ji napůl a dal jednu jí.
… Teda, to už bylo příliš… Byla hrozně rozčilená! V tom momentě potlačila zlost, chytla svou knihu a svoje věci a naštvaná odešla do nástupní haly.
Když se usadila na svoje sedadlo v letadle, otevřela svou tašku a… s obrovským překvapením objevila svůj balíček sušenek uzavřený a nedotknutý!!!
Udělalo se jí úplně zle! Nechápala, jak se mohla tak zmýlit… Zapomněla, že si svůj balíček se sušenkami nechala v tašce… Muž se s ní podělil o své sušenky bez problémů, bez námitek, bez jakéhokoliv vysvětlování… a přitom ona se stále v duchu rozčilovala, myslíc si, že jí drze bere sušenky…. a teď už neměla žádnou možnost, aby mu to vysvětlila a nebo se mu omluvila…
Jsou čtyři věci, které se nedají nikdy vrátit:
KÁMEN, který jsme už hodili…
SLOVO, když už jsme ho vyslovili…
PŘÍLEŽITOST, kterou jsme už propásli…
a ČAS, který už uplynul…